Mikulášská je za námi...
Jako každý rok, i letos jsme se rozhodli oslavit příchod Mikuláše celý přístav společně.
Výprava se měla odehrávat na Kristiánově a ze žabiček se jí zúčastnily Bleška, Janička, Bára a Lia. Jaké ale bylo naše překvapení, když nás hned u autobusu přivítal pan Tučňák a řekl nám, že jsme v Antarktidě. Pak nám poradil, jak projít Zemí věčného ledu bez úhony a doprovodil nás až k chatě, ve které jsme se mohli ubytovat.
Po příchodu na chatu se jako zázrakem oteplilo a my zjistili, že jsme došli až do Afriky.
Na Černém kontinentu, jsme se zdrželi celé odpoledne: Podařilo se nám zachránit hvězdné nebe, naučili jsme se domorodý tanec…
Aby to k nám neměl Mikuláš moc daleko, tak jsme se na večer přesunuli do Evropy.
Čekání na něj jsme si krátili výzdobou pokoje a zjišťováním informací o Vánocích.
(Víte, kdo nosí dárky ve Finsku? No přece JOULUPUKKI!)
A pak už to šlo rychle. Světýlka nás dovedla až do lesa, kde byl nádherně ustrojený stromeček a u něj Ježíšek s maminkou Marií a Josefem. Za písničky, které jsme zazpívali, nám na oplátku poradili, ať se vrátíme zpět, že už na nás v chatě určitě někdo čeká.
Nečekal! Ale stačilo párkrát zavolat a opravdu, přišel Mikuláš i s čertem a andělem.
Jako poděkování za dárky, které nám přinesli, chtěli trochu rozveselit. Naštěstí jsme byli připraveni i na tohle a předvedli jsme jim několik vydařených představení.
Ráno jsme se již probudili místo na Starém kontinentu na tom Novém, v Americe. Hned jsme si zaplavali v moři a ještě trochu potrápili mozečky i těla.
Pak už se uklízelo a balilo a Hurá domů.
To místo kterým právě proplouváme, je asi opravdu kouzelné…